Thajsko 2002 – 2545

Ne, nebyli jsme v Thajsku tak dlouho, ale v Thajsku užívají i budhistický kalendář, který ukazuje rok 2545.

Návštěvu jsme plánovali skoro rok dopředu, nakoupili a studovali různé průvodce – doporučuji...

Ne, nebyli jsme v Thajsku tak dlouho, ale v Thajsku užívají i budhistický kalendář, který ukazuje rok 2545. Návštěvu jsme plánovali skoro rok dopředu, nakoupili a studovali různé průvodce – doporučuji z nakladatelství Jota - brouzdali na internetu, poptávali po kamarádech a známých. Letenky jsme zarezervovali půl roku dopředu – je o ně velký zájem, ale nakonec jsme na www.slm.cz zakoupili výrazně levnější – za 14.990 Kč - přímý let Praha – Bangkok. Jelikož jsme měli málo času, rozhodli jsme se, že si koupíme i vnitrostátní letenky. Nejdříve z Bangkoku na ostrov Samui a potom z Phuketu zpět do Bangkoku – celkem za 5000 Kč. Takřka 13 hodinový let do Bangkoku jsme přežili celkem v pohodě – jen místa v letadle by mohlo být trochu více. Naše batohy jsme nechali v úschovně (každý za 70 B; 1 Baht=cca 1 Kč). Letenky na ostrov Samui jsme měli rezervované na druhý den a tak jsme vyrazili do Bangkoku.

Bangkok

Na webu thailandských královských drah bylo uvedeno spojení vlakem z letiště do centra za 5 B, a jelikož zastávka dráhy je cca 5 min. od letiště, vydali jsme se na zastávku. Vlak měl dle jízdního řádu ve 14.07. Na nástupišti spousty thajců, nápisy jen v thajštině. Nakonec nalézáme vývěsku, ale ouha, vlak prý pojede až v 14.47. Čekáme, přichází nádražák do pokladny, tak se všichni stavíme do fronty. Bohužel něco nezúčastněně píše na počítači a pak přepíše ceduli – vlak prý pojede v 15.25. Tak to ale bez nás, my už čekat rozhodně nebudeme. Jdeme na taxi. Pár jich zkoušíme, chtějí 500 B, odmítám, nakonec jedeme po dálnici za 370 B k chrámu Wat Po – ležícího Budhy. Po prohlídce nádherného chrámu a skutečně dechberoucí sochy dlouhé 46 m, vyrážíme na prohlídku města.

Čínská čtvrť

Procházíme čínskou čtvrtí, nabídka jídla u stánků je skutečně široká, nicméně po noci v letadle, kde jsme takřka nepřetržitě jedli, nás nic moc nelákalo. Pravda, některé pochoutky ve 40 o vedru už také nevypadali zrovna vábně. Ona taková syrová rybička vystavená na sluníčku, či grilované kuřátko s hlavičkou láka k zakousnutí …. Procházíme ulice, některé působí opravdu exoticky, až na květinový trh. Takovou záplavu orchidejí, růží a nevím jakých dalších květin jsme ještě neviděli. Záplava květin na náklaďácích, pickupech, vozíčcích v příšerném vedru. Ale všechny stále jako čerstvě uříznuté! Nádhera! Bangkok je určitě zajímavé město, ale v tom vedru a smogu nám jedno odpoledne docela stačilo. Příště se mu vyhneme docela. Ale to už se začíná smrákat a tak míříme hledat ubytování. Nacházíme docela ucházející guest house, domlouváme cenu 350 B. Platíme ihned, říkám majiteli Tonovi, že brzy ráno musíme odjet na letiště, kývá hlavou a usmívá se. Jsme utahaní, tak jdeme spát. Vstáváme v 6.30, ale celý dům je zavřený! Boucháme na dveře, hledáme kudy bychom mohli dům opustit. Společnost nám dělají dva králíčci, kteří volně pobíhají po chodbě. Bohužel, vše je důkladně uzamčeno! No fajn, volám na čísla uvedená na dveřích pokoje, ale bezúspěšně! Co teď? Nacházím „emmergency number“, ale bez volačky. Listuji časopisy a hledám volačku Thajska a Bangkoku. Úspěšně. Volám, poprvé v angličtině. Snad pochopil, ale myslím, že už můj zoufalý tón hlasu hovořil za vše. Za chvíli přichází usmívající se Ton a odemyká. Bereme prvního taxíka a mažeme na letiště. Provoz nebyl silný, tak jsme na letišti včas, dokonce ještě stíháme snídani – naše první thajské jídlo – smaženou rýži s kuřetem, mladou cibulkou – moc dobré. Nastupujeme do turbovrtulového stroje Bangkok airways a míříme na ostrov

Ko Samui

Po přistání nás zavezli do nejhezčí budovy letiště, jakou jsme kdy viděli. Žádná okna, dveře, nic. Na kůlech střecha z palmových listů a to je vše. Úžasně vzdušné i bez klimatizace. Přes internet jsme zarezervovali ubytování v IKK Bungalows, má to být tak 3 km od letiště. První taxikář chce 400 B, směji se a říkám maximálně 100, že je to blízko. Asi třetí nás za 100 bere. Je to opravdu blízko, i ta 100 byla zbytečně moc. Ubytování za 550 přímo na pláži je velmi pěkné. Jsme na severním konci pláže Chaweng, je zde nádherný klid. Skoro žádní lidé. Jen škoda, že je tady za odlivu velmi mělké moře, takže ze šnorchlování nebylo nic. Voda teplá jako ve vaně – rozhodně přes 30 o. Druhý den si půjčujeme skútr (za 150) a jedeme na okruh ostrovem. V průvodci psali, že policie vyžaduje přilby. Ptám se po přilbě, divně se na mě thajka podívá, pak vytáhne cosi zaprášeného a s pohledem, no když to chceš …, mi to podává. Kdysi to mohla být přilba. Poloupadlý štítek, nic, čím bych ji mohl zapnout … No vyrážíme. Na motorce jsem neseděl několik let, ale velice rychle se přátelíme. Horší je to s jízdou vlevo. Říkám Evce, ať mi pomůže hlídat provoz. Ale je z té jízdy vlevo ještě zmatenější než já. Jedeme a zkoušíme, co z naší hondy vytáhneme, jedeme už 60 když mne opouští přilba. Než narazila na asfalt, stihla ještě slušně bouchnout Evku do hlavy. Teď už ji ale neztratím, poněvadž už nemá štítek, který nebyl moc aerodynamický. První zastávka je u Big Budhy, Evka vyplňuje nějaký dotazník – odchytl ji nějaký thajec, jestli nemá chvilku, já jdu fotit. Nádherná socha. Jedeme dál, zastavujeme u různých pláží, obědváme ananas a banány, udivuje mě, že některé banány mají pecky! V hlavním městě ostrova Na Thonu objednáváme cestu na další cíl našeho putování na ostrov Phi-Phi. Kombinace loď-bus-loď stojí pouze 400 B, ujišťuji se, že bus je klimatizovaný, platíme a jedeme dál. Odbočka nás zavádí na další turistickou zajímavost – vodopád Namuang. Zastavuje nás nějaký člobrda, a prý jestli chceme vidět vodopád. Přikyvujeme a prý nejlepší je jít tady vpravo do kopce (!!!), ale né podle šipek! Slepě mu věříme a vyrážíme. Vedro k padnutí a já, který nerad chodí vůbec o chůzi do kopce nemluvě, vyrážím na ostrý trek ve 40 st. Funíme, pot z nás teče, ale vodopád nikde. Přelézáme první kopec, a teď mi to, úplně vyřízenému začíná docházet, vodopád musí téct z kopce, tak kam se to šinem? Teď půjdeme podle šipek. Po nějaké době vodopád opravdu nalézáme, ale. Jsme na jeho vrchu! Úžasné, chudák člobrda, jména, která jsem mu dal by si za rámeček nedal. No nic, úplně splavení, žízniví, se vracíme k motorce. Vidíme ceduli vodopád 1 km! Po cca 2 minutách dojíždíme po asfaltce až k vodopádu. No, vodopádu. Představte si vodu z hadice, která teče po skále. Vodopády v Thajsku už vidět nemusím. Jeden mi stačil. Posilňujeme se kuřetem, tak se nálada trochu lepší. Silnice nás vede ke krokodýli farmě. Show byla velká, fotím jako blázen, ale cpát hlavu krokodýlovi do tlamy, no nevím. Vyrážíme dál a zastavujeme na v Butterfly Garden. Úžasní motýli v nádherně pěstěné zahradě, Nádhera. Ale to už se začíná stmívat a jízda potmě ve slunečních brýlích … Tož míříme zpět. Dáváme si večeři, vaří zde opravdu exceletně! Jo, byl to pěkný den. Ráno se nám nikam nechce, tak se válíme jako hadi na pláži. Najednou na mě mává recepční, že mám telefon. Nevěřícně se ujišťuji, … kdo by mě sem mohl volat, když vůbec nikdo neví, kde jsem? Oslovují mě pane Evo, a jestli jsem to já, co včera vyplňoval dotazník u velkého Budhy. Říkám, že ano, a oni, že mi blahopřejí a že jsem vyhrál. Bohužel vzájemná domluva nebyla bez nejasností, ale mluvili o nějakém dárku. Tož se těšíme a vyhlížíme náklaďák až ten dárek přivezou. Bohužel nic. Objednáváme na recepci dopravu na ráno do Na Thonu, odkud vyjíždí loď na Phi-Phi. Za 350 se dostáváme do přístaviště. Vyhlížím náš klimatizovaný bus, ale bezúspěšně. Jdu se optat do cestovky, ale směrují nás do otlučené kraksny už k prasknutí plné thajců a jejich zavazadel. Protestujeme, ale prý je to jen na cestu lodí, pak už to bude OK. Co nám zbývá. Dostáváme VIP místa k sezení přímo za řidičem. Nejdříve za volant vlezl pomocník, nastartoval a pustil větrák. Jen u řidiče, ostatní větráky stojí. Pak přichází Řidič. Vypíná větrák (za hodinou jízdu ho pustil asi celkem na 5 min.) a vyrážíme. Musím konstatovat, že turistický ruch, zejména přepravu turistů mají thajci zvládnutu dokonale. Většinou dostanete na tričko samolepku se jménem cílového místa a oni si vás předávají takřka bez vaší účasti. Klimbáme v autobuse, když slyšíme nějaký povyk – mladý klučina na nás gestikuluje, že máme vystoupit. Bereme batohy a přesunujeme se do cestovky, po chvíli nás klučina nakládá na pick-up s lavicemi na sezení a odváží o několik ulic dál do jiné cestovky, tentokrát s bufetem. Tam se nás postupně sjíždí více a více. Přes ulici stojí pěkný patrový autobus. Že by náš? Čekáme a občerstvujeme se. Když po půl hodině usoudili, že už nikdo nic nekupuje máme dovoleno do autobusu nastoupit. Opravdu pohodlný, klimatizovaný, pěkný autobus. Spokojeně se uvelebujeme do sedaček a vyrážíme. Jedeme thajským vnitrozemím, pozorujeme život a klimbáme. Ozývá se rána, všichni zpozorní, ale autobus ani nezpomalí, jedeme dál. Po cca půl hodině přece jenom zastavujeme u pneuservisu. V pneumatice je asi deseti centimetrová díra. Vystupujeme a sledujeme výměnu kola. Dáváme dvěma malým klukům mentolovou orbitku, asi ji neznali, protože se jim valí oči z důlků a mávající rukou před pusou se snaží odvětrat její pálení. Docela zábavný pohled. K mému údivu je nové kole opět zcela sjeté a trochu jiného rozměru už od pohledu. Ale oni na to asi tak nehledí. Kole je namontováno a my můžeme vyrazit. Šťastně přijíždíme do přístavu v Krabi a přestupujeme do lodi na

Phi-Phi

Těšíme se. Všude se o těchto ostrůvcích píše v superlativech. Nádherná příroda, rajské pláže, prý je zde třetí nejlepší pláž na světě vůbec. Na lodi není slyšet vlastního slova, ale raději zůstáváme na palubě, neboť v klimatizovaném salonu je nějak moc na můj vkus cítit nafta. Po dvou hodinách konečně přistáváme na PP. Nádherná voda, úžasné pláže, překrásné skály padající přímo do moře. Udivující krása! Obrovský ruch v přístavišti, všude spousta thajců s nabídkou ubytování. Zdá se nám ale drahé, nabízejí vše od 1000 výše. Prý jsou to, ale úplně poslední volné bungalovy na ostrově. No, odoláváme a nacházíme bungalov za polovic. Osvěžujeme se a vyrážíme zpět do vesničky. Obcházíme diving centra, je jich tu asi deset, ale všichni mají na chlup stejné ceny: 1400 za celodenní trip se dvěma ponory, jídlem a nápoji. Nakonec zůstáváme u Phi-Phi Scuba, jelikož tam potkáváme českého instruktora Aleše. Nechávám si doporučit kam se podívat, kontrolujeme výstroj, potřebuji redukci neboť zde nemají žádné lahve s DIN.

Shark Point

Konečně ráno, odplouváme. Prý když budeme mít štěstí, uvidíme žraloka leopardího. Lokalita je to opravdu pěkná, koráli, členité skalní útvary, mnoho života, skvělá viditelnost. Pořád se rozhlížím, když náhle zahlédnu známé žraločí siluety! Jsou tu, a hned dva! Žraloci leopardí! Předvádějí se, proplouvají kolem sebe, hrají si. Fotím, ale bohužel jsou příliš daleko na to, aby z fotek něco bylo. Po obědě – typickém thajském jídle – smažené rýži jedeme na

Bida Nog

Opět skvělá viditelnost, a po pár minutách ponoru vidíme na dně v písku ležet asi třímetrového leopardího žraloka. Nádhera, klidně leží a já fotím jako šílený, opatrně se přibližuji, abych ho nevyplašil. Po chvíli usoudil, že už toho bylo dost a důstojně a v klidu se zvedá a odplouvá pryč. Vychutnáváme krásu podmořského života, různobarevných korálů a ryb. To byl pěkný ponor, shodujeme se všichni. Odpoledne se vydáváme hledat Runtee Bay, kde by měl být trochu klid. Ne, že bych měl něco proti lidem, ale co je moc,… Bohužel cesta k vysněné pláži vede přes Viewpoint. Moje vzpomínky na cestu za úžasným vodopádem znovu ožívají. Po půlhodině ostrého stoupání do prudkého kopce konečně stojíme na nejvyšším bodě ostrova Phi-Phi. Pohled je úžasný (na ostrov, na nás musel být úděsný). Chvíli se kocháme panoramaty, leč cesta volá. Prodíráme se stezkou buší, potkáváme se s opičkami a kozou s kůzlaty. Scházíme prudkou stezkou až na pláž. Pláž je nádherná, ale za bungalovy všude binec, nabízejí nám bamboo bungalov za 350, ale není tam elektrika, kterou potřebuji pro akumulátory do foťáku. K pláži přijíždí longtail (člun s motorem z náklaďáku v zadní části, ale vrtule se nachází na konci dlouhé tyče, kterou se i řídí), jelikož jsme utahaní, necháváme se převézt na další pláž. Chce 200, nakonec se domlouváme za 50. No, i s odplutím a přistáním to bylo cca 5 minut. Druhá pláž byla velice podobná Runtee, ani zde jsme však ubytování nenašli. Jelikož se začíná smrákat, dávám se do běhu do kopce!!!, chci stihnout západ slunce na viewpointu. Dvakrát mě sem nikdo nedostane. Dobíhám včas a fotím. Evka příchází o něco později, za úplné tmy sestupujeme do vesničky. Ráno se jdeme opět potápět. Přestože jsem měl naplánovany ponory na jiné lokality, touha vidět opět žraloky je větší, další den se vracím na lokality Bida.

Bida Nai

Tentokrát jdu s Fredem, instruktorem, který tvrdí, že ví, kde jsou žraloci útesoví. Nikdo mu to nevěří, dobírají si ho, kdoví co prý kde viděl. Fred nás vede nádhernými skalními útvary, proplouváme různé soutěsky a průrvy, plné života. Náhle mi Fred signalizuje žraloka a ukazuje pod spleť korálů. Opravdu! V klidu tam odpočívá žralok útesový. Spouštím se na dno, naproti němu a začínám fotit. Ale nějak nemůžu zaostřit, přepínám na manuál, ale ani tak se stále nedaří! Kouknu na objektiv a polévá mě horko – je zamlžený! To snad není pravda! Nedal jsem si do pouzdra nový silikagel a trocha vlhkosti a teplo z baterií udělalo své. Toto byl asi nejkrásnější ponor na Phi-Phi, spousta života, nádherné skalní útvary, žralok, muréna … Úžasné. I z nepovedené fotografie mohu potvrdit, že Fred měl pravdu! Odpoledne nás čeká opět

Bida Nog

Na ponor jdeme z jiné strany. Všude kolem se prohání spousta ryb, vidíme boxfish, scorpinfish a máme štěstí. Opět si nás připluli prohlédnout žraloci leopardí! Pěkný a pohodový ponor končíme nad vrakem rybářského člunu. Večer, jako každý den míříme do restaurace Pla Seafood, kde mistrně připravují nejrůznější ryby a mořské potvory. Ochutnáváme postupně žraloka, bluemarlin, kingfisch, king prawns, snappera, baraccudu (ta nám chutná nejvíc), chobotnice, sepie, mušle …. Na kari, pepři, česneku, nebo s kešu oříšky, …. Vše excelentní, úžasné. Procházky po ostrově prokládáme thajskýmu palačinkami a ledovými koktejly – shakes, nejlepší je mangový, ale ani banánový, nebo jahodový není špatný. Další den si dáváme volno a jedeme na celodenní výlet kolem ostrovů se šnorchlováním za 500. Lístky kupujeme u „indiána“, jak jsme si ho pokřtili. Dává nám lístečky na slevu, když u něj koupíme další lístky. Postupně navštěvujeme nádherné pláže (Maya Bay, kde se točil film Pláž, …) a krásná zákoutí, vidíme křišťálově čistou vodu plnou korálových ryb. Kotvíme u krásného ostrůvku Bamboo Island, který je vyhlášen NP, šnorchlujeme. Na zpáteční cestě se zastavujeme na Monkey Bay. Je zde tlupa malých opiček, zvyklých na krmení. Nejdříve se přifuní nejstarší samec a postupně se osmělují další a další opičky. Jsou žravé a milé, zejména jedna opice s malou opičkou. Jakmile se ale přiblížíte moc blízko, naježí se a začnou prskat. Docela nahánějí strach. Vracíme se a rozhodujeme se změnit ubytování. Stěhujeme se. Ubytování je výrazně lepší za stejné peníze, ale bohužel voda má barvu poněkud jinou než jsme zvyklí. Evka se chce ihned odstěhovat, odmítám. Domlouváme se, že opustíme Phi-Phi a pojedem se podívat zase jinam. Jdu za „indiánem“ a kupuji lístky do Khao-Laku, a opravdu dostávám slevu – loď+bus za 420. Začalo pršet. Lije jako z konve. Během několika minut jsou uličky zaplaveny vodou. Už chápu, proč mají všechny obchody před vchodem schůdek jako u sprchového koutu. Ještě navštěvujeme jednu z mnoha desítek internet cafe a posíláme maily domů. Phi-Phi je opravdu nádherný, ale na můj vkus je zde poněkud více lidí. Thajci si evidentně nevědí rady s odpady. Uprostřed ostrova, mezi dvěma nejlepšími plážemi vybudovali obrovskou skládku, kde pálí lahve, tašky, ….. Jestli to takhle budou dělat nadále, nevím, jak bude ostrůvek za čas vypadat. Opouštíme malebný ostrůvek Phi-Phi, a vyrážíme na cestu do Khao Laku – malinké vesničky, výchozího bodu na Similanské ostrovy – podle všech zdrojů jedno z 10 nejlepších míst pro potápění na světě. V 8,40 odplula loď, která dle jízdního řádu měla odplout v 9,00. Naštěstí jsme vyrazili dříve, tak jsme ji stihli. V Krabi si nás opět dle nálepky na triku vzorově předali, naložili do klimatizovaného mikrobusu, který se na druhé zastávce zaplnil a vyrážíme do Khao-Laku. U benzinky se dozvídáme, že ještě nemáme dva spolucestující. Batohy na střechu, rozložit další sedadla a je to. Jsem dost vyděšený, vyndávám z batohu automatiku, potápěčský počítač a podvodní pouzdro na foťák. Dohlížím, jak šofér utahuje lano. No, snad nic neztratíme. Vedle Evky sedí nějaký čistotný anglicky mluvící jedinec s velkými rameny a neustále se papírovými ubrousky čistí, začal o obličeje, krk, ruce, teď došel až k prstům u nohou … Naštěstí předjíždíme pick-up s mnichy na korbě, vytahuji foťák, on taky, fotíme. Více jak polovina cestujících vystupuje v Phang Nga, tak zbytek cesty do

Khao Lak

absolvujeme jako páni. Průvodce doporučuje k ubytování Nang Thong Resort, takže když se řidič ptá, kam chceme, jsem připraven. Ostatní teprve drží v ruce průvodce a usilovně v něm listují, postupně ze všech vypadne „Nang Thon“. Docela síla, jo průvodce je mocný. Zastavujeme u nádherné tropické zahrady plné kvetoucích orchidejí a dalších květin, před honosným zlatým nápisem Nang Thong Resort II. Pěkné, velké bungalovy, koukneme s Evkou na sebe, že to asi nebude pro naši kapsu. No, ale jdeme se zeptat. Recepční se ptá jestli chceme malý nebo velký bungalov, s klimatizací nebo bez. Chci to nejdřív vidět. Ukazují nám ten „malý“ – jak vypadá potom ten velký? Bungalov moc pěkný, čisťoučko, zkoušíme barvu vody, vše bez chybičky. V duchu si říkám, no dobrá tak se nakonec pobytu rozšoupnem. Ptám se na cenu. 600!!??!! Ptám se asi třikrát, protože tomu nemůžu uvěřit. Takový bungalov by stál na Phi-Phi 6000, ne 600. Recepční s úsměvem stále opakuje 600. Neuvěřitelné!! Vykoupali jsme, prošli po liduprázdné pláži – jaký klid oproti Phi-Phi. Evka se pustila do praní, takže za chvíli náš bungalov vypadal jako místní prádelna. Jako obvykle pobyt začínáme obhlídkou dive center, je jich zde opět celá řada. Plánoval jsem několika denní plavbu liveaboard na Similanské ostrovy, ale bohužel vzhledem k termínu odletu volím jednodenní tripy se třemi ponory za 3600 B. Po snídani v dive centru Similan-divers nás longtail odváží na speed boat, kterou za 80 minut překonáme 50 km vzdálenost na Similanské ostrovy. Plavba je to opravdu rychlá mně není dvakrát dobře. Nadšeně přijímám od Roberta – italského divemastra „medicin“. Ale moc mi nezabírá. Plavbu přežívám opravdu těžce a už se těším do vody. Při briefingu nás Roberto upozorňuje, že zde občas bývají proudy a tak do vody musíme najednou, abychom se neztratili.

Christmas Point

Na povel opouštíme loď. Tak silný proud jsem v životě nezažil! Jdeme ke dnu do 33 metrů a makám jako divý, abych naši tříčlennou skupinu neztratil. Dýchám jak lokomotiva, vzduch ubývá velice rychle, stejně jako síly. Trochu polevuji a už mne proud nese zpět. Nadávám, kam nás to Roberto táhne, když najednou se z modra vynoří žralok bělocípý! Fotím, ale i přes skvělou viditelnost je na fotce nezřetelný. Otočí se a je pryč! Nádhera. Bojujeme s proudem a míjíme odpočívajícího žraloka leopardího, docela pěkný kus! Proud se zklidňuje a my proplouváme mezi obrovskými balvany a hejny velkých ryb. V dálce rozpoznávám typickou siluetu napoleonfish. Bohužel zásoba vzduchu je vyčerpaná a musíme z vody. Poté co se ostatní naobědvali – já nějak kupodivu po divoké jízdě neměl chuť - se přesouváme na

Breakfast Bend

Tentokrát je to pohodový driftový ponor. Vítají nás korálové zahrady s bohatstvím života. Úžasné tvrdé a měkké koráli, bizardní skaliska a soutěsky potvrzují pověst Similan jako skvělé potapěčské lokality.

Snapper Alley

Byla poslední ponorem tohoto dne. A nezůstala svému jménu nic dlužna. Obrovská hejna chňapalů, papouščích ryb, které okusují koráli s neuvěřitelným apetitem, spousta různobarevných korálů, sasanek a klaunů. Opravdu úžasné! Jelikož jsem ani cestu zpět, neprožil tak, jak bych si představoval, chtě nechtě, jsem další tripy vzdal. Na zbytek pobytu se z nás stanou hadi na pláži. Užíváme klidu v Khao Laku – i takřka polovičních cen oproti Phi-Phi, chodíme do krámku pro nanuky, dělám si ochutnávku všech druhů „algidy“ co tam mají, řádíme v takřka dvou metrových vlnách. Pohoda. Vždycky večer jdeme do restaurace Jai na baracudu, ta nám zachutnala, ze všech ryb nejvíce. Poflakujeme se po vesničce, stavujeme se v jedné hospůdce a dáváme se do řeči s majitelem. Ptá se odkud jsme, jak se to dozvídá, má úsměv od ucha k uchu, volá celou rodinu a že prý jeho syn poletí k nám dělat do thajské restaurace. Zůstáváme a pochutnáváme si na nejrůznějších thajských pochoutkách. Blíží se nám termín odletu, tak hledáme způsob, jak se dostat na letiště. Je to asi 75 km, tak tipuju cenu tak na 500 – mimochodem to je cena z Phuketu do Bangkoku klimatizovaným autobusem. Ale ouha. Všichni ve vesničce jsou domluvemi. Jak zaslechnou „airport“ znají jedinou odpověď – 1000. Žádná sleva, zůstávají neoblomní. Jsou všichni domluveni. Ptám se přímo v hotelu, prý za 800, to bereme. Vyrážíme na naši poslední baracudu, byla excelentní. Ráno na nás čeká taxi a my vyrážíme na letiště do Phuketu. Tentokrát letíme s Thai airways, velkým boeingem, mnohem větším, než kterým letíme z Bangkoku do Prahy! Tolik místa na sedačce, a pro nohy! Po cca hodině přistáváme v Bangkoku, máme čas akorát na oběd. Rozhodujeme se pro thajskou jídelnu ve 2 patře. Mně se líbí, Evka moc nadšena není. Pravda, jídelna je taková thajsky lidovější. Ochutnávám všelijaké pochoutky – jakési kuličky přede mnou osmažené, malinké klobásky obalené ve slanině a také osmažené, kuřecí řízek, jakési vepřové … Končíme zmrzlinou. Čas letí, tak odcházíme k odbavení a loučíme se s Thajskem. Thajsko na nás udělalo opravdu velký dojem, nádherná příroda, krásné pláže, moře, palmy. Milí lidé, i pro nás příznivé ceny, excelentní kuchyně.

-padd-